České Velikonoce po německu

"Hody, hody, doprovody..." Žádnou velikonoční koledu letos nejspíš neuslyším. I když v Čechách Velikonoce moc neslavím, tak letos se mi přece jen zastesklo po českých zvycích. Jaro se navíc rozhodlo otálet, a tak jsem se rozhodla Velikonoce pojmout stylem "vítáme tě, jaro", nebo spíš "kde sakra jsi, jaro":) Marný vzdor mě namotivoval zorganizovat malování vajíček pro mé cizokrajné kamarádky. Dokonce jsem měla všechny potřebné věci - vosk, vajíčka, aromalampu. Stačilo dokoupit pentle a barvy. A tak jsem se nadšením pustila do organizování a následného těšení se. Až těsně před vypuknutím akce mi došlo, že budu ukazovat krásný zvyk malování vajec voskem, ale vlastně sama netuším, jestli jsem dobrá, a jestli vůbec svedu udělat opravdu hezké vajíčko. A ne vajíčko-příšeru pomalovanou roztřesenými čárkami. Nezbývalo nic jiného než si věřit.

Vše jsem si pečlivě vyzkoušela ještě před příchodem účasníků a vzniklo něco ne úplně hezkého, ale zhodnotila jsem, že ani ošklivého. Ondra mě pochválil, ale pravda.. on by neměl to srdce říct mi pravdu:D

První pokus alá rozřesená ruka. Přál by si ode mě někdo tetovat?

  Kupodivu se Ondra nechtěl přidat, a tak se raději oddal čtení vědeckých článků, zatímco my jsme ve složení čtyř žen po staru malovaly a povídaly si. Našeho mezinárodního malování se zúčastnila Nisha (Indka), Sustima (Indka), Katerina (Řekyně, která krásně vyslovuje "ř" a moc ráda pojmenovává svou zemi česky "Řecko". Věděli jste, že v řečtině se řekne úplně jinak ([elátha]), stejně jako v každém jazyce zcela odlišně?

Zde vidíte ženy tvořící velikonoční kraslice. Chudinky vůbec netuší, že by je správně po česku mělo čekat vyšlehání pomlázkou a následné darování těžce vytvořených kraslic. Vypadájí zaujatě, že?:)

Nisha zkouší naťuknout své vajíčko, aby ho poté mohla vyfouknout. Nevěřili byste kolik srandy jsme si užili při vyfukování. Nevím proč, ale ostatní nemohli uvěřit tomu, co to dělám, a že by to taky měli zkusit:D Kateríně přišel tento proces nechutný, ale moc jí bavilo sledovat mě, jak foukám do vajíčka z jedné strany, zatímco z druhé strany vylézá žluto průhledná hmota. Hrozná sranda, opravdu:))

Katerina se soustředí. Moc se mi líbilo, že všichni místo obecných vzorů zvolili raději jména všech zúčastněných. Dokonce i Ondry, který opodál nic netušící četl.

Ve svém jarním šílenství jsme si do vlasů daly květiny, přibraly Apolla (představujícího velikonočního zajíčka) a zapózovaly. Uznajte, nevypadáme opravdu jarně?

Detailní pohled na velikonoční (jarní) zátiší. Povšimněte si vajíček se jmény. A ano uznávám, barvy nedopadly nejlépe. Chtěla jsem totiž machrovat a ukázat, jak se barvy překrývají, čímž po smazání vosku vznikne krásné barvené vajíčko. Ovšem konečná barva není moc veselá.

------   -------    ------   

Velikonoční dekorace by byla. Zásoba čokoládových kuřátek a vajíček doplněna. Chyběla jen pomlázka, kterou v Německu opravdu neseženete. Chápu, že Ondrovi se nechtělo běhat po lese a hledat pruty. Navíc mne dostihla těžká nálada, která se mě nechtěla pustit. Každý den bylo venku zamračeno, v práci pro mě neměly úkoly a věci se přestaly hýbat. Evidentně i jaro zvolilo spíše líný příchod. Mohla bych takové období možná i nazvat "obdobím ničeho", vodák by zase zvolil příhodné "volej". 

Právě těžké časy ukáží, kolik opory máte ve svých blízkých. Dostala jsem krásné tulipány od Ondry a hned druhý den překvapivě balíček z Čech. Velká krabice naznačovala, že skrývá také velké tajemství. Chvíli jsem si vychutnávala slastný pocit nevědomosti a prohlížela si krabici. Podle písma jsem poznala taťku..dotkl se mě domov!

Pustila jsem se do rozbalování. Při otevření mě přivítal ručně psaný text.

Bez komentáře:)

Krabice obsahovala minipomlázku, velikonoční sladkosti, marcipán a domácí bochánek. Prostě všechno, co si o Velikonocích přejete mít. Ondra našel mezi sladkostmi klobásu (něco pro Drejku:)).

 

Děkuji moc! Pro mě to byl již druhý balíček a musím říct, že i když jde o drahou srandu, tak potěší u srdce. První balíček jsem dostala od Verči P. s Wasabim a z něj jsem čerpala další měsíc nejen suroviny, ale i sílu. Stejně tak jako z tohoto od našich. Velikonoční dekorace se stala úplnou..

Tulipány s pomlázkou k sobě ladí. Mohli bychom říci místo "cukr a bič" "květy a pomlázka" na tebe:))

Doufám, že vy jste si Velikonoce užili po svém. Snad nikoho nepokakal beránek, a jestli ano, tak si to raději nechci představovat. Kde se vlastně vzal takový zvyk?:) Jak by nás mohl asi tak pokakat? Téma možná až pro filosofickou debatu.

Výlet k Ammersee - drahokamu letních horkých měsíců

Zde slíbené pokračování...

Po vyčerpávajícím pátku jsme se těšili na čerstvý vzduch a přírodu. Internetové stránky pěly na Ammersee jenom chválu, a tak jsme se těšili na slavnou promenádu kolem jezera a na starý klášter, kde dělají vlastní pivo i wursty. Není nad to mít správnou motivaci na konci výletu:)

Trochu oslněni sluncem.

Vstup na mola na Ammersee a také rampouch, který nám dává jasnou zprávu, že i když svítí slunce, teplo určitě není.

Co se takhle vykoupat?

Mrazivá procházka. Ve vzduchu byla cítit rybina a čerstvost podobná mořskému vánku, pouze bez soli.

Malá víla sedící na sumci. Nejspíš symbol jezera. Bohužel jsme nenašli žádnou informační tabuli, a tak malá mořská víla zůstane zahalena tajemstvím.

Sumec uvezl i tři malé mořské víly:D

V dálce se tyčily Alpy. Díky mrazivému větrnému počasí jsme měli jasno a výhledy byly moc hezké. Průzračná voda lákala k vykoupání. Ale omrzelé kameny na břehu naznačovaly, že bychom nemuseli dopadnout dobře.

Ideální altánek pro odpočinek. V létě se nejspíš hemží lidmi. Zima u Ammersee má určitě své výhody, například téměř bezlidná místa.

Ochutnávka jednoho z výhledu..

Toto není žádné zapadlé místo u rozbřeného baráku, kam bychom se šli třeba vyčůrat. Toto je prosím pěkně stále promenáda. Vzali jsme zpátečku a tento potok obešli kolem silnice.

Zátiší s molem.

Zátiší s molem a suchých rákosím.

Za velmi starým domem (1470) a bavorskou májkou vykukuje "Andechs Kloster". Naše budoucí útočiště. Naše cesta byla delší než se zdála na mapě. Hladoví a unavení jsme se těšili na pivo a jídlo.

A naše slíbená odměna. Klášterní hospoda byla spíše obří jídelna, která měla i rozsáhlé venkovní prostory na posezení. Vnitřek byl přecpaný lidmi, a tak nám nezbývalo nic jiného než se posadit venku na mrazu a větru. Jídlo chladlo celkem rychle:) A naše prsty ještě rychleji. !ALE! domácí Weisswursty byly skutečně vynikající, stejně tak preclík, který si Lenka s Michalem dokonce přidali:) Pivo mi také chutnalo..zaexperimentovala jsem a zkusila Apfelweiss (tedy jablečné pivo) a opravdu jsem si pochutnala. Michal neodolal půllitru s originální značkou a jeden si odnesl domu. Na fotce jeho tvary tolik nevyniknou, ale věřte, byl moc pěkný.

Neděle
Poslední den návštěvy jsme vyrazili do města. Chtěli jsme využít vstupného do pinakoték za jedno euro (akce pouze na neděli). Po cestě jsme navštívili na chvíli i jistou akci na počest sv. Patrika, která nás moc nebavila. Všichni měli na hlavě zelené klobouky a pili pivo (někdo už asi dlouho) a jelikož se slíbená hudba neozývala, tak jsme odešli vstříc kultuře:)

Jedna pěkná z galerie. Okouzlení obrazy v naší oblíbené místnosti "Krajiny Řecka" od Carla Rottmanna.

Jedna ukázka od zmiňovaného Carla Rottmanna. Představte si takový obraz ve velikosti 1,5m x 1,5m. Pan malíř ohromuje hlavně svým zpracováním nálady krajiny (oloha, barvy). Což zní asi divně, uznávám, ale věřím, že zasvěcení pochopí:)

Z galerie přes jedno výborné kafe až na autobusové nádraží. Poslední zamávání. Děkuji za příjemnou návštěvu;)

Fotoprohlídka Mnichovem s Lenkou a Michalem

Když jsme s Lenkou a Michalem plánovali jejich návštěvu na začátek jara, dělali jsme si asi všichni plané naděje, že bude hezké počasí. Nic nepotěší člověka víc než začínající jaro. Ovšem zapomněla jsme, že zima chodí čím dál tím déle..a také tak odchází. A proto jsme místo jarních bot vytáhli zimní kabáty. Já jsem byla zklamaná, že návštěva opět neuvidí Alpy od nás z okna, a že se nepochlubíme rozkvétajícím Mnichovem. No jo..alespoň jsme se mohli přesvědčit, že i v chladném počasí má Mnichov co nabídnout. Je to vcelku fešák, i ve chvílích, kdy se zrovna neupraví. Trochu nám omrzly některé části těla, ale podívejte se, co všechno jsme viděli, ochutnali a zažili...

Ještě před začátkem obrázkového příběhu chci dodat, že jsme si návštěvu prověřili hned při jejich příjezdu, když na nás chudáci museli dvacet minut čekat v mrazu nad autobusovým nádražím. Pak jsme si řekli, že je k sobě tedy vezmeme zadarmo:))

Hned po příjezdu jsme si připili. Apollo samozřejmě nemohl chybět. Na mém krku můžete shlédnout mou novou šálku, kterou jsem dostala od Lenky s Michalem. Ještě jednou díky!!;) Barva asi nikoho nepřekvapí. A já mám pořád fialovou ráda. Jen prosím vás všechny, co čtetě tyto řádky. Už žádné fialové dárky. Né, že by se mi nelíbily, ba naopak. Ale za chvíli bych musela nosit vše fialové a ostatním barvám by to bylo líto. 

Pravé bavorské ráno začíná Weisswurstem a preclíkem. Odvážný Ondra si k tomu dal i pivo.

Naše tour započala na Marienplatzu, na nejdůležitějším bodě Mnichova a jednom z největších U-Bahnovým a S-Bahnovým přestupním stanovišť. Za námi pózuje mnichovská radnice. Tou se město může opravdu chlubit.

Tato fotka vyjadřuje naši niternou touhu po jaru. V té samé chvíli mi ale umrzá petrklíč na balkoně. No hlavně, že nám nechybí optimismus.

Tady jsme se jídla nedočkali..

Důležitá poznámka: od rána  sněžilo, foukalo a husté mraky si nedaly pokoj. Chvíli jsme se bála, že moje plány na vyhlídku z "Alter Peter Turm"odejdou kamsi...:) Pak se ale z ničeho nic mračna rozestoupila, vysvitlo slunko a my v rychlosti vyběhli těch 306 schodů. Možná vám můj popis připadá dramatický, ale věřte, takto se to opravdu stalo:) Nahoře byla pekelná zima a taky nic moc podlaha. Zato ten výhled..nádhera. Náš údiv ze změny počasí ještě sílil ve chvíli, kdy jsme viděli všude kolem nás další mraky (ze kterým hustě sněžilo). Jen my byli ve slunečné dirce.

Der Alte Peter je jedna z nejvyšších věží v Mnichově, a protože je Mnichov placka, tak jakéhokoli výhledu si ceníme. Pokochat se můžete starým městem a dokonce i vyhlídkou na Alpy (které nám zahalil jeden ze sněžících mraků). Napravo je mnichovská radnice, nalevo  Frauenkirche. Pár k pohledání!

Se svou závratí mi tento snímek dělal jistá problémy..Podlaha se totiž podivně pohybovala..Ale nakonec zvítězila síla vůle!

Před naší oblíbenou italskou restaurací Pepenero. Takhle dobré italské jídlo jsem snad nikdy nejedla. Ani v Itálii (což bude asi i tím, že tam jsem nikdy moc venku nejedla). Takové Lasagne, jako mají v Pepeneru..noo..takové určitě nikde nejsou:) Návštěva si je dala na mé doporučení a myslím, že chutnaly hodně. Já zaexperimentovala a užila si těstoviny se špenátem a riccotou. Ondra objevil těstoviny bez sýra. Zkrátka a jednoduše, všichni jsme byli přecpaní, a proto jsme zamířili směr Engslischer Garten na zdravotní procházku. Ondra musel bohužel nazpátek do laboratoře.

Radost ze života..

Leni pózuje s husou, kachnou..nevím, ale každopádně pózují spolu krásně. Jako dvě sestry, vid Leni?:)

Známá Chinesischer Turm v Englischer Garten.

V altánu skoro v samém srdci Englisher Garten jsme odpočívali, neboť slunko opět potěšilo a trochu nás zahřálo.

Z altánu je hezký výhled.

Stále Englischer Garten. Schwabinger Bach, na kterém se o kus dál dokonce surfuje.

Zde již vycházíme z Englischer Garten do Hofgarten.Takové více upravené zahrady s altánem, kde se dá poslouchat i živá hudba v podání pouličních umělců.

Na přání Michala jsme vstoupili do luxusně vypadající pekárny, která nabízela i svou kávu. Objevili jsme tím další krásné místo, kde se dá hned v centru posedět v klidu a míru. A to nemluvím o dortech..

Tato umělecká budova je BMW-Welt, kde si nejen můžete do nových a naleštěných Bmwéček sednout, řídit je a dokonce si můžete i nějaké koupit. Budova je z venku opravdu krásná a jedinečná. Z každé strany vypadá jinak. Vůbec byste nevěřili, že můžete jen tak dovnitř zadarmo jít a sednout si do auto za miliony.

Nejdříve jsme nejistě okukovali, co můžeme a co ne. Okolo stála spousta nádherných aut a u nich většinou nějaké slečny a paní. Báli jsme se, že si budou myslet, že chceme snad auto kupovat (ha, ted to zní opravdu jako skvělý vtip:D). Chvíli trvalo než jsme sebrali odvahu vyzkoušet si první auto.

A už jsme v prvním. Celí nadšení předstíráme, že jedeme na výlet.

Ááá už jsme v dalším. Horečka započala.. Jakmile jsme zjistili, že můžeme skoro do všech aut, tak jsme zkoušeli jedno za druhým:) Udělali jsme opravdu hoodně fotek. Jedna z nich je v mém budoucím autě. Není krásné?

Minicúper!

Slušelo by ti Michale;)

Lenka si také vybrala své auto:D

A tento model je prosím pěkně snad nejhezčí, co jsme v BMW-Weltu objevili. Krásně se s ním pózovalo.

Musel přijít Ondra a osvobodit nás, aby jsme dokázali odejít. Ještě jsem se vyfotili v kufru mého budoucího auta.

Hned velde BMW-Weltu se nachází známý Olympiapark i s olym.věží. Proti nám se valily davy lidí (podobně jako na Výstavišti v době Majálesu). Netušili jsme o co přícházíme.. Michal druhý den zjistil, že se v Olympiaparku konala erotická show. Sakryš, to jen tušit..

BMW-Welt v zapadajícím slunci.

Večeři jsme si dali v naší již osvědčené bavorské restauraci blízko našeho bytu. Cibulačku mají tedy výbornou!

Michalovo pečené koleno ze zelím.

Ještě trošku reklamy:) A hurá domu na kutě.

Druhý den jsme si koupili Bayern-Ticket, nasedli do S-Bahnu a jeli k Ammersee. Čas koupání ještě sice nebyl, ale zimní jezero určitě má co nabídnout.

Pokračování příště...