Vánočnění, nad které není

Před 14 dny nám započal návštěvový maraton. Každý chtěl vidět vánoční Mnichov (a kdo by taky nechtěl, když je tak krásný:) a samozřejmě nejspíš i nás. Možná se chtěli všichni přesvědčit, jestli žijeme dobře, nedřeme bídu a dokonce i prý, jestli jsme nelhali o krásném výhledu na hory. Tato skutečnost se nám trošku špatně dokazovala při 90% oblačnosti, dešti či sypajícím se sněhu:) Chvíli před začátkem návštěv jsme podlehli s Ondrou nějakému nehezkému nachlazení. Poprvé jsme se léčili v cizině, naštěstí se vše obešlo bez návštěvy doktora. Trošku jsme se báli, že budeme na milé příchozí prskat, kašlat a smrkat, ale naštěstí máme asi silnou imunitu. Uzdravili jsme se už ve čtvrtek večer. Nejspíš i proto, že jsme chtěli jet na páteční výlet do Augsburgu. Všichni jistě víte, že psychika je nejlepší doktor ze všech a s trochou placebo efektu jsme byli zdraví jako rybičky už za jeden večer:)

7.12. 
Takže nejdříve povyprávím o našem výletu do Augsburgu, nejstaršího města v Bavorsku. Vyrazili jsme opět pod organizací LMU (Ondrova škola), která nám obstarala i krásné jmenovky. Asi, abychom věděli, jak se kdo jmenuje. I když jsme se vlastně moc neoslovovali, protože s námi jeli skoro samí Němci, kteří raději volili společnost ostatních Němců a samozřejmě němčinu. Nám to ale nevadilo, protože jsme se bavili především s Nishou, naší milou, indickou kamarádkou a také jsme se seznámili s jedním maďarským párem. Ondra s nimi oprášil své znalosti maďarštiny a já jsem zase svou angličtinou začala konečně komunikovat aktivněji. Až jsem se sama divila, jak mi to jde. Tím myslím mluvit beze studu, že dělám chyby:) Krásný den.

Na oběd jsme šli všichni společně do předem vybrané a zarezervované restaurace, která působila bavorsky, útulně a opečovávaně. Stejně tak, jak se starali o svou hospodu, se starali i o své zákazníky:) Všichni byli hrozně milí i při vysvětlování, co že si to vlastně objednáváme. Musím vám říct, že jsem si svůj první velký oběd v německé restauraci opravdu užila. Nakonec jsme byli všichni rádi, že se jdeme procházet po městě. Potřebovali jsme totiž vychodit alespoň část toho skvělého a velkého oběda. Prošli jsme si město, dali si skvělý svařák a nakonec jsme polomrtví a zmrzlí jeli nazpátek do Mnichova, abychom přivítali návštěvu z Česka: Michala a Marťu. Těšila jsem se, že se budu moct po dlouhé době bavit česky, plynule a bez zavaření mozku. Ne, že by mě učení se cizího jazyka nebavilo, ale někdy je fajn si prostě odpočinout:)

Před obědem jsme absolvovali zajímavou okružní prohlídku města s velmi sympatickou paní průvodkyní, jejíž dávný předek byl známý Čech Gregor Mendel.

 

Jmenovky vypadaly opravdu efektně.

Působivý (až přeplácaný) "Goldener Saal" augsburgské radnice. Tento sál je skvostem německé renesance.

Perníková srdíčka nemohla chybět.

Naše milá Nisha s Ondrou. Veselé foto. Takto to dopadá, když je Ondra až moc přátelský:D

Pití teplého Glühwein je přímo povinností. Za prvé je vánočně vonící, za druhé je teplé a zahřeje vás,  za třetí je prostě dobré:) Na fotce si vychutnám svařák s Nishou. Hrníček se později stal členem mé hrníčkové sbírky.

Vánoční trhy v Augsburgu. V pozadí vykukuje radnice.

Vraceli jsme se již za tmy, kolem šesté hodiny. Celkem zmožení, ale natěšení na naši návštěvu. Potěšilo nás, že i přes nedostatek času i jiných okolností (5. měsíc těhotenství:)) se Marťa rozhodla přijet. A hurá, opravdu dojeli, v pořádku a snad také natěšení:) Večer jsme jen odpočívali, povídali si a pili víno. Spánkem jsme se nechali přemoct docela brzo, abychom zvládli druhý den stát dlouho na nohou a spoustu toho ujít i poznat.

8.-9.12.
Ráno nás přivítal celkem krutý mráz. Ondra raději udělala do termosky teplý čaj, kdyby bylo nejhůř a my potřebovali poslední záchranu. Opravdu nám mrzly uši a nos:) Nejdříve jsme zavítali do Tollwoodu nakoupit pád dárků, potěšit se něčím sladkým i něčím velkým k obědu. 

Tollwood, obří vánoční trhy rozprostírající se na stejném místě jako nedávno proběhlý Oktoberfest. Velké stany jsou tématicky laděné (jídlo, dárky apod.). Ráj pro všechny, kteří chtějí nakoupit dárky a užít si i nějakou kulturu zadarmo. Tollwood totiž pořádá i koncerty, divadla či jiná představení. Ovšem pro někoho, kdo nemá rád velké množství lidí, tlačenice a praní se o místo u stánků, není Tollwood zrovna ideální:)

Ale výhled byl opravdu hezký.

Poté jsme se snažili dostat do "Christkindltram", vánoční tramvaje, která vozí turisty dvacet minut po cetru města. Nadšení turisté si mohou přikoupit přímo v tramvaji voňavý svařák a perníčky. Pro děti je slibovaný i nějaký program. A to vše při hraní známých vánočních koled. Jak bychom mohli odolat za pouhých 1,50 €? (svařák nebyl v ceně). Ukázalo se, že jsme celkem naivní, když si myslíme, že jen tak jednoduše koupíme lístek a pojedeme. Stánek s lístky byl zavřený se vzkazem, že s důvodu velkého zájmu se budou lístky prodávat za hodinu. Dobře. Šli jsme se tedy procházet po městě.

Při čekání jsme navštívili i malý trh na Sedlinger Toru (stará brána, která byla součástí dávného opevnění města). Vánoční trhy v Mnichově naleznete opravdu snad všude. Každý má své jiné kouzlo.

Ondra společně s Marťou a Michalem. Marťa je chytře zachumlaná, protože mráz po celodenním chození zalézal snad pod všechny vrstvy.

Po hodině jsme se vrátili k budce na lístky, která byla stále zavřená s tím samým nápisem, akorát přeškrtlou hodinou nahrazenou novým, ještě pozdějším časem. Naše nadšení si asi umíte představit. Vzdali jsme sobotní čekání na tramvaj a šli se kochat na Marienplatz stromečkem a trhy, samozřejmě:)

Vánočně vyzdobená ulice.

Průhled na mnichovskou radnici. Foto se stromečkem bohužel nemáme:(

Druhý den jsme se odhodlaně vypravili na tramvaj. Počítali jsme s tím, že kolem oběda a ještě v neděli, budou všichni zavření doma u jídla, v teple. A měli jsme pravdu. Hladce jsme koupili lístky a už jen čekali na příjezd nazdobené tramvaje. Povedlo se nám nastoupit a dokonce si i sednout:) Koledy vyhrávaly, tramvaj se povědomě kolíbala a třásla...svařák chutnal.

Marťa se svým dětským punčem:) Všimněte si ženy v pozadí. Má na hlavě čelenku s kytkou vyrobenou z balónků. V tramvaji byl totiž vtipný klaun, který měl bavit děti. Bohužel v tento čas se v tramvaji nevyskytovaly žádné děti, a tak bavil i dospělé:)

Výzdoba opět a zcela vánoční. Hvězdičky, ozdoby, srdíčka a..brusle:)

I přes mráz a problémy s tramvají jsme si návštěvu moc užili. Děkujeme za hezký čas, džusy a brambůrky:))
O dalších zážitcích a především dalších dvou návštěvách se dočtete příště.
Hezké Vánoce všem!!!!