Days of our Lives

Chtěla bych vám napsat něco bližšího o tom, jak žijeme, jak se máme, co nás těší i netěší. Malinko tento blog flákáme:) Hanba nám! Já vím.. Pokusím se o malou nápravu:) Je pravda, že máme malou výmluvu. Celé dny se nic extra zajímavého neděje. Proplouváme všedními dny, těšíme se z maličkostí, píšeme si s přáteli i rodinou doma. Já chodím na německý kurz, peru se s němčinou i se svým přesvědčením, že na jazyky jsem prostě levá! Rozhodla jsem se dokázat si, že alespoň jeden cizí jazyk zvládnu:)) A musím uznat, že mě to naplňuje i baví. Tři hodiny si vařím mozek a doma pokračuji četbou, domácími úkoly nebo filmem (který se hodně špatně stahuje, neboť v Německu se nedá stáhnout bez rizika prakticky nic. Ani si nemůžu pořádně pouštět písničky na youtube:( ).

Moji spolužáci z kurzu jsou každý z jiného státu na světě. Jsme různorodá skupinka. Někdy se scházíme před, nebo po kurzu na kafíčko a "pokec". V uvozovkách proto, že naším dorozumívacím jazykem je právě němčina. O zábavu máme skutečně postaráno a všichni Němci okolo také. Bavím se někdy tím, že sleduji, jak oni sledují nás a nejspíš se královsky baví. Asi podobně, jako když čtete diktát po osmiletém dítěti. Pchá, za pár let budou koukat:) Ale momentálně je celkem dost těžké vyjádřit, co opravdu chci a co opravdu svými slovy myslím. I v češtině je přesnost předání informace dosti nízká. Právě nedávno vzniklo při kafíčku velké nedorozumění, když jsem se snažila v němčině vysvětlit, proč mi vadí americké "How are you?" a proč bych nechtěla v Americe žít. Osobně proti Americe nic nemám, dokonce bych jí i ráda navštívila - třeba i víckrát. Jen jsem zvyklá zmiňovat pro i proti..Moje kolegyně si danou informaci vzaly osobně. Prý, jestli mám raději svůj prostor bez lidí? Marně jsem pak zdůrazňovala, že Američané jsou freundlich a sehr nett, což na nich obdivuji. Jen to není vždy zcela upřímné. Zatímco v Čechách jsou na vás všichni upřímně protivní:D Vzniklo jisté nedorozumění, které jsem nebyla schopná přivést na pravou míru. Řeknu vám, zpotila jsem se jak už dlouho ne. Musím si příště dávat větší pozor. Když se mě teď Jana každé ráno ptá, jak se mám, tak se mi hned omlouvá, že je zkrátka zvyklá se ptát (žila 25 let v Americe). Moje ujištění, jak jsem ráda za zájem, moc nepomáhá. Trefila jsem citlivé místo.

Nyní navštěvuji už druhý kurz němčiny. To znamená, že jsem mezi novými lidmi a učí nás jiná učitelka. Od prosince mě čeká další změna.

Skupina z prvního kurzu. Úplně vpravo stojí Steffi - výborná učitelka! Vlevo, ta úplně schovaná osůbka, je Dora - Italka, která nám přinesla pravé Tiramisu, a která jen potvrzuje pověst dobrosrdečných Italů. Uprostřed v čepici postává Katerina - Řekyně milující kávu, teplo a přátelské prostředí. Jako jediná se mnou udržuje kontakt:) A taky si našla práci, čímž mi dává naději, že i já se mohu uplatnit. Jako zajímavost uvedu Andrého (uprostřed, usměvavý chlapík v proužkovaném svetru) - Brazilec, který jako svůj koníček vyrábí pivo. Jediné české pivo hodné jeho uznání je Plzeň. Zbytek...ehm, prý bída. Musela jsem zarývat nehty do židle. Holt Platan by asi ani nepil:) Ovšem o to překvapivější bylo zjištění, že v Brazílii mají výborné a silné pivo.// Fotku jsem si vypůjčila od Jimeny (přikrčená slečna) - Argentinka, přátelská a příjemně normální. Ráda si s ní povídám. Jen je škoda, že nemá moc času a bydlí celkem daleko od centra.

 Ondra si už zařídil svou kancelář ve škole. Tedy lépe řečeno své místo v kaceláří, kterou sdílí s dalšími studenty (pozn. svou kancelář má jen Drejka v Renu:). Sepisuje a čte články a připravuje svůj experiment. Někdy se také nějakého zúčastní, za což dostane finanční odměnu (8-10 €). I já jsem se již zúčastnila jednoho experimentu. 9 € za hodinu není špatná sazba a navíc sloužím vědě. Ideální spojení:) Musím také říct, že LMU (Ludwig-Maximilians-Universität), především přírodní vědy, má opravdu moc hezký komplex budov. Tam by se studovalo dobře každému. Nám určitě:) Každý čtvrtek večer docházíme do jedné z budov na němčinu. Ondra mě provedl vnitřkem, který připomínal spíše nějaké obchodní či IT centrum. Kanceláře mívají u sebe kuchyňku, kde najdete většinou 1-3 stroje na kávu (Němci zbožňují kávu, ale ne sypanou), někdy také občerstvení a v jedné kuchyňko-odpočívárně je k dispozici velká tiskárna s kopírkou. Já jsem vystudovala HTF, tudíž jsem z takového luxusu celkem paf:) Studenti VŠE jsou možná zvyklí, ale my z UK moc ne:)

Ondrovi se o víkedu poštěstilo zúčastnit se experimentu v magnetické rezonanci. Musel předtím ještě absolvovat trénink úkolů, které pak plnil v tunelu. Pro mě osobně by byl již zmíněný čas strávený v rezonanci doprovázený vysokým hlukem dost stresující. Natož ještě mačkat tlačítka, v rychlosti se rozhodovat (pokud možno bez chyb), soustředit se na obrazovku a v žádném případě nepohybovat jakkoli hlavou. Ondra je můj hrdina:)

Po hodině a půl strávené v rezonanci si mohl Ondra zkusit ovládat mašinu s jiným pokusným králíkem uvnitř.

Pro dnešek se loučím. Čekají mě domácí úkoly a mytí nádobí:). "Jak krásně by se žilo, kdyby se tak samo mylo." (Neznámý umělec, München, kolem roku 2010). Pro příště připravujeme zábavnou historku z kina, aktuální foto našeho hotelo-paneláku z dálky a vyprávění z kolaudace jednoho bytu v americkém stylu. Pokud dostanu odvahu, tak přidám i peprný trapas, který jsem nechtěně způsobila (aneb dejte Zuzce do ruky iPhone - pozn: sofistikovaný telefon, předmět uctívání v Německu i po celém světě, dotykový displej).