Skandální odhalení - Romeo není muž, ale naivní Julie mu to stejně uvěřila

18.2. - významné datum ze dvou nám důležitých důvodů. Prvním z nich je můj první den v práci a ten druhý znamená také poprvé, a to v Bavorské státní opeře (Bayerische Staatoper). Dostala jsem od Ondry krásný dárek k Vánocům - lístky do opery. Juchala jsem radostí, protože operu mám moc ráda a kulturní vyžití si zatím nemůžeme moc dovolit. Musela jsem si sice počkat skoro dva měsíce, ale já se ráda těším:) Zvláště na tak romantické téma jako Romeo a Julie, neboli přesný název "I Capuleti e i Montecchi" od Vincenza Belliniho. Autor byl pro nás nový a já jsem se těšila na zcela jiný zážitek, neboť tato opera slibovala svěží moderní pojetí. Nelze konstatovat nic jiného, než že dostále svému příslibu:))

Jedna z velmi tklivých a niterných scén.

Pohled na Bayerische Staatoper.

Oba jsme se vymodili, nazdobili a slavnostně vykročili smětem Odeonsplatz. Moje mamka by mi asi nabančila, kdyby tušila, že jsem se v mrazu vydala v šatech a ve střevíčkách. Chtěla jsem se zkrátka cítit nóbl. A také se mi pak mnohem lépe v myšlenkách ponořovalo do minulosti, kdy představení bylo kulturní událostí měsíce, ženy zavěšené do svých můžu stoupaly ladným krokem do schodů, zatímco jim vlála paví péra ve vlasech. Takové myšlenky ale rychle ztratí svou barvitost, když v opeře potkáte chlápka v džínách a teniskách. Nic nenamítám, doba jde dopředu a chlápek si jistě hudební zážitek vychutnal stejně jako muž v obleku. Já ale ještě chtěla zakusit alespoň kousek pocitu, když jste krásně oblečení a načesaní a můžete tak lépe nasávat atmosféru. Jsem asi staromódní.

Jeden pohled zevnitř.

Když jsem se usadili, zjistili jsme, že nevidíme jednu půlku hlediště. Utěšovali jsme se tím, že nebudou přece pořád na jedné půlce (ha, naivky!). Poté jsme počali zvědavě prohlížet hlediště, pódium, lustr (ten se musí řádně srovnat s tím z Fantoma opery) a samozřejmě také návštěvníky. Ondra celkem bystře poznamenal, že průměrný věk by zcela s jistotou převýšil věk diváků opery v Národním divadle. Měl pravdu. Při pohledu na dolní hlediště byl průměrný věk cca. 60-65 let. Ještě se musím pochlubit, že se asi s přibývajícím věkem dostáváme stále do nižších pater (galerií). Seděli jsme v druhém balkoně. Tento večer byl opravdu nóbl!

Podobný výhled jsme měli i my. Jenom trošku více ze zdola:-p

Ihned ze začátku jsme byli celkem zmatení. Neviděli jsme totiž na jeviště, nebo spíš na hlavní představitele. Dokázali jsme číst pouze německé titulky a s dostatečným nahnutím jsme spatřili i část hlavních účastníků. Naštěstí se během představení postavení hlavních aktérů měnilo. Uffff. Každopádně jsme nechápali, co se na jevišti děje. Zpívalo se o Romeovi i o Julii, ale kdo z nich byl Romeo? Naše zmatení se mělo za chvíli rozseknout. Konečně přišla scéna duetu Romea a Julie. Tak prosím pohleďtě sami na odkaz.

Pokud to není zcela jasné, tak Romeo je žena! Pochopili jsme naše předchozí zmatení. Ondra mi pošeptal: "Už chápu, proč jim nechtěli ten sňatek dovolit, když je Romeo ženská." Z prvu se tento šokující prvek zdál odvážným až moc. Na něco takového nejsme zvyklí a zvláště při intimních scénách, kdy Romejka vášnivě osahává Julii, jsem si pokládala otázku, zda to byl dobrý, sic svěží a moderní, nápad. Ale když se mé konzervativní oko zvyklo, tak jsem se naladila na vlnu silných operních árií. Hlavní dvě postavy odvedly svůj výkon natolik profesionálně a procítěně, že dokázaly přesvědčit diváka o pravdivosti jejich vztahu, bolesti i lásky. Tleskám ještě teď, jak jsem byla nadšená.